Po svém vzniku v srpnu 1998 začalo Centrum medievistických studií pořádat mezinárodní kolokvia, na kterých dostávají prostor mladí nadějní vědci, aby představili své výsledky na mezinárodní scéně. První sborník z vědeckého kolokvia, které se konalo v říjnu 1998 v /raue byl věnován duchovním, kulturním a církevním dějinám střední Evropy ve 13.-16. století.

Sborník z příspěvků z kolokvií a konferencí pořádaných v letech 2002-2003 v cyklu "Život ve středověkém klášteře". Tematické bloky: infirmarium, vizitace, Sázavský klášter, řeholníci na cestách.

Svazek obsahující dvacet studií, které osvětlují prokopskou problematiku z hlediska nejnovějšího historického, archeologického, uměleckohistorického, lingvistického, textologického a antropologického bádání. Kompendium informací o raně středověké Evropě, o jejích politických a náboženských poměrech vypovídá také o kultuře světa benediktinů, jehož součástí opat Prokop byl.

Sborník shrnuje příspěvky ze stejnojmenného pracovního zasedání, které se uskutečnilo v Centru medievistických studií 12. prosince 2002 za účasti českých a polských badatelů. Tematicky se ve sborníku objevují stati věnované otázkám sociální existence městských elit, fungování městské správy s důrazem na sociální postavení městských úředníků, hospodářským a sociokulturním vztahům mezi kláštery (zejména ženskými) a městskými korporacemi, městskému přistěhovalectví, imigraci šlechty do měst, sociotopografii a prostorovému rozšiřování starých sídelních center, majetku církevních korporací ve městě a problematice měšťanských testamentů. Nově použité metodické postupy umožňují detailněji postihnout a porovnat určité sociální jevy, které byly ve středověku vlastní jak českému, tak i polskému městskému prostředí.

Sborník zahrnuje třináct příspěvků českých a polských medievistů věnovaných problematice zbožnosti a hereze v pozdním středověku. Hlavní pozornost je v něm věnována městské religiozitě, kazatelství, klatbám, užívání amuletů v rámci lidové zbožnosti, poutnictví a s ním spojenému udělování odpustků ve střední Evropě a vztahu středověkých laiků i kleriků k ostatkům, konkrétně pak k Mariině roušce uchovávané v Praze. Soubor tří samostatných studií pak představuje zamyšlení nad počátky hereze a postupy inkvizitorů, nad postavením žen v rámci katarství a nad zplaněním valdenství v prvních desetiletích 15. století.

Publikace ukazuje židovské komunity středoevropských měst z mnoha úhlů pohledu. Dozvídáme se o jejich usídlování, vztazích k panovníkovi, novém osídlování míst, odkud byli vypuzeni, o finančním podnikání, ale také o kultuře, rabínské literatuře, každodenním životě, jazyku, pohřbívání a vztazích ke křesťanské většině. Jednotlivé kapitoly představují výsledky původního výzkumu dochovaných literárních i hmotných pramenů.

Sborník shrnuje výsledky stejnojmenného semináře věnovaného základním strukturám  církevní správy v českých zemích ve středověku. V dialogu archeologů a historiků přehodnocuje starší představy o vzniku farní sítě v Čechách a prezentací databázového projektu Teritoriální církevní správa v předhusitských Čechách rozvíjí moderní přístupy ke zpracování sériových pramenů k církevním dějinám 14. a 15. století.

Sborník je věnován problematice geneze české a polské šlechty v raném a vrcholném středověku a problematice sociální reprezentace šlechty ve středověku pozdním.

Publikace věnovaná osobnosti, době a aktivitám významného středověkého cestovatele českého původu Odorika z Pordenone. Studium zaměřené na výsledky jeho diplomatické a misijní cesty vykonané na začátku 14. století do východní Evropy a Asie přineslo řadu nových poznatků o stycích a vztazích středověké Evropy s mimoevropskými civilizacemi. Dokládají to texty devatenácti českých, italských, německých a francouzských specialistů, z nichž sestává předkládaná kniha.

Inspirována kanonizačním procesem blahoslaveného Hroznaty, zakladatele kláštera v Teplé, přináší tato kniha syntézu pohledů různých oborů na vznik a vývoj kultu světců – jejich takzvaný „druhý život" ve středověké střední Evropě. Zvláštní, ne však výlučná pozornost je věnována světcům českého původu.

Publikace obsahuje příspěvky tří desítek českých, polských a německých badatelů. V jednotlivých příspěvcích je kladen důraz na komparativní studium rituálů a slavností (korunovace, svěcení, skládání přísah, vjezdy panovníků do měst, volby, exkomunikace) ve všech sociálních prostředích středověké střední Evropy.

Příspěvky českých a polských medievistů, jež tvoří 13. svazek sborníku Colloquia medieaevalia Pragensia, nazvaný Moc a její symbolika ve středověku, jsou věnovány problematice reprezentace panovnické vlády ve středověkých Čechách a Polsku. Ta se, jak ukazují zde představené studie, v symbolické rovině odrážela na panovnických pečetích, v korunovačních řádech, resp. při korunovačních rituálech, během soudních procesů či při rituálech slavnostních vjezdů do panovnických měst.

Studie českých, polských a slovenských badatelů jsou věnovány právním aspektům uzavírání manželství, manželství jako politiku a sociokulturním aspektům manželského života a sexuality ve 14. a 15. století.

Příspěvky jednotlivých autorů analyzují podoby utváření kolektivní paměti a identity středověkých státních, národních a profesně či sociálně vymezených komunit v českém a polském prostředí 12.-15. století.

Kolektivní monografie Česko-polské kazatelské vztahy ve středověku zahrnuje jedenáct studií českých a polských medievistů. Autoři se v nich věnují recepci kazatelských příruček a jednotlivých kázání ve středoevropském prostoru 14. a 15. století. V centru jejich zájmu stojí kazatelé jako veřejní intelektuálové, kteří předkládali svébytné myšlenkové koncepty, jež byly součástí kázání a jejichž prostřednictvím ovlivňovali soudobé společenské představy a přispívali k formování specifické pozdně středověké zbožnosti.

Kolektivní monografie Právní kultura středověku zahrnuje studie třinácti českých a polských medievistů věnované nejrůznějším podobám právní kultury Českého a Polského království od 10. do 15. století. Autoři zde ozřejmují dobové proměny pojímání práva a postupné prosazování se psaného práva ve vztahu k právu zvykovému. Důraz kladou i na vztah právních norem a reálného každodenního života, především v podobě řešení právních sporů, resp. na postupně stále širší uplatnění se právnicky vzdělaných osob při řešení nejrůznějších konfliktů.

Studie českých a polských medievistů zařazené do monografie Středověká univerzitní vzdělanost reprezentují moderní přístupy ke zkoumání pozdně středověkých univerzit. Autoři se v nich věnují jak osudům konkrétních univerzitánů (Jeroným Pražský, Jan z Hradce), tak nejrůznějším způsobům univerzitní výuky (kvestie, kázání, komentáře) včetně představ o šíření vědění z jedné univerzity na druhou (Praha, Krakov, Lipsko) formou tzv. translatio studii.

Sedmero příspěvků nahlíží na osudy knihtisku v zemích Koruny české od konce 60. let 15. století. Autoři sledují rozdílné využití nového typografického média v komunikaci, církevní správě, liturgickém provozu nebo devoční praxi dominantní utrakvistické i menšinové katolické konfese, s přihlédnutím k polemikám s Jednotou bratrskou a raně reformační publicistikou. Jejich sondy zostřují obraz utrakvismu, který si až do 20. let 16. století udržoval od tištěných novinek jistý odstup, na rozdíl od receptivnějšího prostředí katolické církve.