Die vernichtende Niederlage im vierten Kreuzzug gegen die böhmischen Hussiten im August 1431 zwang die Repräsentanten des Basler Konzils, Verhandlungen über die Bedingungen eines Friedens mit dem Ketzerland aufzunehmen. Da die drei Monate währenden öffentlichen Disputationen über die hussitischen Reformforderungen in Gestalt der sogenannten "Vier Prager Artikel" im April 1433 ohne eine abschließende Übereinkunft endeten, vereinbarten beide Seiten, die Verhandlungen in Prag fortzusetzen. Das erste Konzept der Übereinkünfte in Gestalt der Kompaktaten fand in Prag im November 1433 eine vorläufige Billigung, doch dauerte es noch weitere drei Jahre, ehe die Kompaktaten im Juli 1436 in Iglau (Jihlava) feierlich verkündet werden konnten.
František Šmahel widmet sich in seiner Untersuchung einer umfassenden Analyse von Konzipierung, Beurkundung und Ratifizierung des Konkordats zwischen dem hussitischen Böhmen und dem Basler Konzil. Die beigefügte lateinische Ausgabe ad usum scholarum bietet die wörtliche Fassung jener zehn Urkunden, die sich als die eigentlichen Kompaktaten zwischen dem Basler Konzil und dem Generallandtag der Länder der Böhmischen Krone bezeichnen lassen.

V nové knize edice Dny, které tvořily české dějiny autor živě a barvitě líčí událost, která je obecně známá především z Vávrova filmu Jan Hus, totiž zatčení a popravu tří mladíků, kteří se „provinili" vyrušováním při kázání v kostele. Celá událost je zasazena do širokého kontextu tzv. odpustkových bouří v Praze roku 1412 a jejich důsledků, včetně kostnického koncilu. Autor, vědecký pracovník Centra medievistických studií při Filosofickém ústavu AV ČR, se zabývá též „druhým životem" tří popravených mládenců v paměti následujících staletí. Kniha nejen přináší některé nové poznatky, ale navíc je psána velmi přístupným a svěžím stylem.

Samosprávní předpisy statutární povahy byly pro středověké univerzity základními pravidly vnitřní organizace a v případě fakult i závaznými směrnicemi pro výuku, zkoušky a udílení akademických titulů. První rámcová statuta vysokému učení Karlovu vydal jeho kancléř v osobě pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic roku 1360. Krátce poté si nejen univerzita, ale i její čtyři fakulty a přidružené koleje postupně schvalovaly a upravovaly vlastní statuta, z nichž některá si ve svých podstatných částech udržela platnost až do počátku 17. století. Z původního početného souboru pražských univerzitních statut se dochovala jen část, i ta je však prvořadým pramenem pro dějiny pražského vysokého učení a jeho výuky. Neméně to platí i pro Akta rektorů, jež byla se statuty zapisována do průběžně vedené úřední knihy. Souborné vydání těchto pramenů z let 1360–1614 zahajuje novou ediční řadu širšího chronologického i tematického zaměření, která bude postupně zacelovat bílá místa a mezery v dokumentaci dějin Univerzity Karlovy.

Výroční publikace Centra medievistických studií shrnuje působení tohoto interdisciplinárního pracoviště v posledním desetiletí a navazuje tak na brožuru
Centrum medievistických studií. Badatelství, doktorandská výchova, mezinárodní spolupráce 1998–2008. Přináší evidenci a podrobný popis projektů, vydaných
publikací, konferencí, akcí pro doktorandy a veškerých významnějších aktivit CMS. Publikace je opatřena i bibliografiemi pracovníků a bohatou obrazovou dokumentací.

Karel IV. dnes představuje monument českých dějin, jenž je vytesán z mramoru obdivu a tradovaných klišé. Kniha představuje tohoto panovníka nejen v politickém a kulturním kontextu jeho doby, ale také přibližuje ideje, na nichž zakládal prezentaci své osoby. Vedle základního vylíčení císařova života v souřadnicích událostí 14. století autor také podrobně analyzuje způsoby, jejichž prostřednictvím Karel IV. a jeho rádci dokázali formulovat obraz vládce, který je i po mnoha staletích respektovaný a dnes přijímaný snad ještě více než kdykoliv předtím.

Zwischen 1308 und 1437 herrschten Vertreter aus dem Hause Luxemburg über das Heilige Römische Reich und weite Teile Europas. Für lange Zeit etablierte sich damit eine wirkmächtige Dynastie, die politisch, wirtschaftlich und kulturell eine Brückenfunktion zwischen Ost und West ausübte. Dabei brachte jeder Herrscher einen spezifischen Herrschaftsstil ein, der sein Image, den Erfolg seines Handelns und die Erinnerung in der Nachwelt prägte. Schon die Zeitgenossen beschrieben die Luxemburger demzufolge als Helden, Heilige oder gar Wüteriche. Historiker und Kunsthistoriker gehen im vorliegenden Band den Fragen nach der Legitimierung, Vorbildfunktion und Tiefenwirkung solcher Herrschaftsstile im Spätmittelalter nach.

Bertrandon de la Broquiere (asi 1390-1459) pocházel z nižšího šlechtického rodu sídlícího na úpatí Pyrenejí. Náhoda jej však zanesla na burgundský vévodský dvůr na vzdáleném severu. Zde vynikl ve službě vévody Filipa Dobrého nejen jako odvážný bojovník, ale také jako zkušený diplomat a cestovatel. Českému čtenáři se dostává do rukou jedinečné svědectví západního šlechtice, který procestoval muslimské země a do značné míry se přizpůsobil jejich kulturním reáliím.

Kniha Františka Šmahela sleduje poslední velkou diplomatickou cestu českého krále a římského císaře Karla IV. a jeho setkání s francouzským králem Karlem V. v Paříži v roce 1378. Profesor Šmahel využil poznatků z archeologie a mikrohistorie, stejně jako kulturní antropologie a ikonografie. Výsledkem je atraktivní obraz středověkého života, velké evropské politiky, a dokonce i tehdejší kuchyně. Vlastnímu líčení událostí přelomu let 1377 a 1378 předchází představení obou hlavních aktérů, včetně mladých let budoucího císaře prožitých v Paříži a politických a mezinárodních cílů jeho otce Jana Lucemburského. Summit dvou nejvlivnějších evropských panovníků té doby je prezentován originální výpovědí soudobého pramene Relace Velkých kronik Francie a množstvím iluminací, které zachycují téměř každý krok korunovaných hlav. Závěrečná část čtenáře seznamuje s praktickou organizací královských slavností a banketů, ubytováváním hostů, způsoby stolování, recepty pokrmů i významem dobových rituálů, ceremoniálů a dalšími aspekty pobytu Karla IV. ve Francii. Autorův čtivý styl jistě osloví odbornou i laickou veřejnost. Anglické vydání publikace.

A Companion to Jan Hus includes eleven substantial essays covering the central aspects of the life, thought and commemoration of Jan Hus († 1415), Czech theologian, reformer and martyr. Besides older experienced specialists in the Hussite studies, also younger researchers who enter the scientific discourse with new approaches participated in the volume.
Experts and students alike will profit from this guide to Jan Hus, who was well known as follower of John Wyclif and forerunner of Martin Luther. Burning of Jan Hus at the stake at the Council of Constance gave rise in Bohemia to religious and social revolt that ushered the European reformations of the 16th century.

Rozsáhlá kolektivní monografie o knihovně augustiniánské kanonie v Roudnici nad Labem (založené Janem IV. z Dražic 1333), jež se stala významným ohniskem vzdělanosti v předhusitských Čechách. Kniha přináší soubory studií k osudům knihovny, k literární činnosti roudnických kanovníků a k vybraným skupinám rukopisů i ke konkrétním zajímavým kodexům. Následuje soupis roudnických rukopisů a několik rejstříků. Publikaci doprovází četné ilustrace.

Jan Hus (um 1370–1415) versinnbildlicht in Vielem die Epoche des Spätmittelalters. In der Bemühung, die durch das Große Abendländische Schisma erschütterte Kirche in ihren Urzustand zurück zu setzen, entwirft er ein Reformprojekt, das über die Grenzen des Mittelalters hinaus weist. Die Darstellung zeigt Jan Hus in seiner Zeit: Er wird als spätmittelalterlicher Gelehrter und Prediger untersucht, sowie als öffentlich engagierter Intellektueller. Was genau hat ihn auf den Scheiterhaufen gebracht? Als Antwort auf diese Frage entsteht ein mit historischen Argumenten untermauertes Bild von Jan Hus, das die Ereignisse in Böhmen in die europäischen Zusammenhänge einordnet.

Intelektuální přínos husitských myslitelů, převratné změny ve společnosti a inovace v oblasti písemnictví či hudby jako by upadly v zapomnění. Odborné bádání přitom právě v posledních pětadvaceti letech přineslo nové poznatky a interpretace ukazující provázanost českých dějin 15. století s vývojem v soudobé Evropě, ale také unikátní impulzy, kterými se husitství vymyká své době. Kniha Husitské století shrnuje výsledky tohoto výzkumu a podává ve čtyřech oddílech vyvážený obraz této epochy, nezávislý na ideologických předsudcích. Mezi historický nástin revoluční doby a pokompaktátního období jsou vklíněny oddíly věnované sociálním dějinám a mocenské konstelaci v zemích České koruny i kulturnímu a duchovnímu vývoji. Kniha vychází ve spolupráci s Centrem medievistických studií Filosofického ústavu AV ČR.

Soubor jedenácti studií z pera kolegů a žáků prof. PhDr. Františka Šmahela, DrSc, dr. h. c. mult., je sondou do detailu středověkého dne, který mnohdy uniká pozornosti i možnostem výzkumu. Studie zaměřené na různá středověká prostředí se tohoto detailu dotýkají a zároveň upozorňují na limity dochovaných pramenů i badatelských kapacit.

Obsáhlá a obrazově bohatá monografie mapuje slavnosti, ceremonie a rituály, jež našly uplatnění v prostředí Českého království v období pozdního středověku. Autorský kolektiv předních českých medievistů v ní na základě širokého spektra dochovaných pramenů, písemné i obrazové povahy, kreslí mnohovrstevnatý obraz slavností, ceremonií a festivit, jež došly uplatnění v různých sociálních prostředích 14. a 15. století. Hlavní důraz je přitom v knize kladen na panovnické dvory, v nichž se rituály, jež povětšinou nabývaly sakrální podoby, uplatňovaly v největší míře. Kapitoly z pera Františka Šmahela o královských pohřbech, Václava Žůrka, jenž z nového úhlu pojednává o královských korunovacích, či Martina Nodla, jenž se věnuje opomíjené problematice zásnub a sňatků, ukazují, že v prostředí panovnického dvora rituální jednání nabývalo slavnostní, ceremoniální podoby. Na lucemburském dvoře vznikaly normy a předpisy, jež měly ovlivňovat zvyklosti ceremoniální povahy pro bezprostřední potomky a příští generace. České prameny sice autorům neumožnily odpovědět na všechny otázky, jež nastolilo dynamicky se rozvíjející západoevropské bádání, soustavný důraz na komparaci s prostředím německým, francouzským, anglickým, polským a uherským však v této monografi i vede k závěru, že především díky dvorskému prostředí císaře Karla IV. došlo v českých zemích k rozvinutí pestré škály dvorských slavností a ceremoniálů, jež ve starším období nacházely jen chabý ohlas.

Na první pohled by se mohlo zdát, že Šmahelův návrat k Janu Husovi (a ke kořenům revoluce) je paradoxem. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Svižným způsobem napsaný životopis českého reformátora (můžeme ho číst i jako pendant ke Šmahelovu životopisu Jeronýma Pražského), jenž, ač ponořen ve středověku, v mnohém předstihl svoji dobu, je knihou o společenské imaginaci v čase krize víry a nahromaděného společenského přetlaku. Šmahelův Hus je mužem pochybností, mužem hledáním pravých cest. Mužem vzorů a ideálů, zosobněných biblickým životem a ostře uvažujícím Wyclifem. Zároveň je však reformátorem, který nahlíží vše, co čte, kritickým duchem univerzitního mistra. Na rozdíl od mnoha soudobých kritiků církve jeho doby však umí riskovat a ve jménu pravdy jít hlavou proti zdi, s tušením, že není návratu. Soudcem mu však není pouze Bůh, nýbrž i jeho vlastní svědomí, stejně jako pocit zodpovědnosti vůči těm, k nimž mluví a kdo mu naslouchají. Šmahelův Hus tedy není intelektuál, jenž by svévolně manipuloval davem. Je to člověk víry, stejně jako člověk činu, jenž velmi dobře ví, že je někdy třeba zapřít sám sebe, až na hranu sebeobětování.

V této knize autorka zkoumá apokalyptická proroctví a jejich využití v husitských Čechách s přihlédnutím k širšímu evropskému středověkému kontextu. Proroctví vnímá jako nástroj interpretace dané doby, jako prostředek porozumění přítomnosti a minulosti. V první části zaměřuje pozornost na prezentaci moci prostřednictvím podoby Antikrista, přenášení obrazu Posledního císaře na středověké panovníky či role světské moci v apokalypticky vykládané přítomnosti, ve druhé části se soustředí na problematiku využití apokalyptických proroctví jako prostředku podnícení, vysvětlení a legitimizace změn ve společnosti během neklidných let husitské revoluce.

Kniha se věnuje úloze kazatelství v tzv. českém reformním hnutí zhruba mezi lety 1360 a 1420. Sleduje metody používané pro výklad a šíření božího slova a jejich význam pro formulaci reformního programu. Na příkladu latinských univerzitních kázání mistra Jakoubka ze Stříbra zkoumá konstrukci kazatelského textu a pracovní nástroje používané husitskými mistry při výkladu Bible.

Husitství je fenoménem, který výrazně zasáhl do českých i středoevropských dějin sklonku středověku, jeho silné ozvuky však nalezneme i v staletích následujících, minulost nedávnou nevyjímaje. Oba tyto rozměry sleduje kniha, na jejímž vzniku se sešli kolegové, přátelé i žáci významného českého historika Petra Čorneje, aby společně vyjádřili respekt i sympatie k této nepřehlédnutelné osobnosti současného dějepisectví. První dva oddíly se na vybraných tématech snaží rekonstruovat jak události dramatického období první třetiny 15. století, tak i následný vývoj, který charakterizovalo úsilí o uhájení výsledků revoluce. Samostatný blok je věnován výtvarnému umění, slovesné kultuře a jazyku památek husitské doby. Závěrečné dva oddíly pak přibližují vznik husitského „mýtu", kdy již vlastní události 15. století ustoupily do pozadí, a husitství bylo využíváno jako argument v politických či národnostních zápasech. Autoři sledují husitské aktualizace od doby předbělohorské až po padesátá léta 20. století, ukazují proměny jeho uměleckého obrazu a přibližují i vývoj husitologického bádání.

První část publikace je věnována střetávání křesťanství a pohanských kultů, historii staveb a jejich zakladatelů. Druhá část se zabývá kláštery, závěrečný oddíl pak představuje svět středověkých světců, církevních hodnostářů a předmětů. Kniha hledá nové cesty k pochopení života středověké společnosti a snaží se zaplnit historii živými lidmi. Psát o křesťanství, o jeho vlivu na formování evropské společnosti a jeho střetávání s jinými kulturami není nic nového, je to však zároveň téma, které se nikdy nevyčerpá a které bude vždy inspirovat k dalším diskusím.

Tato kniha je první publikací v češtině, která se věnuje všem aspektům spojeným s touto pozdní fází křížových výprav. Do knihy přispělo 15 historiků z Francie, České republiky a dalších evropských zemí. Jejich texty Vás zavedou na nejrůznější bojiště v Evropě i ve Středomoří, ale i na místa, kde se o křížové výpravě pouze vášnivě debatovalo. Kniha integruje do dějin pozdních kruciát i výpravy proti husitům a věnuje se také českému přínosu k diplomatickému řešení turecké hrozby v době Jiřího z Poděbrad.

Dekret kutnohorský byl pro mistry tří univerzitních národů a stejně tak i pro většinu mistrů českého národa zcela nečekaným aktem, jenž mohl být přičítán panovníkovu momentálnímu rozpoložení mysli, jež ostatně byla po celý jeho život neklidná a nevyzpytatelná.

Němečtí mistři byli zaskočeni a jen klopotně hledali cesty ven ze situace, kterou neznali... Nikdo z nich však nepočítal, že by škrtnutím královského pera mohlo dojít ke změně hlasů na pražské univerzitě.

Kniha přináší latinské texty a české překlady tří legend obsažených v tzv. Wolfenbüttelském rukopisu. Vyprávění o životě a úkladném zabití knížete Václava z pera mantovského biskupa Gumpolda je nejstarší dochovanou latinskou literární památkou, která má přímý vztah k českým dějinám. Spolu s ní jsou v rukopise zapsány legendy o sv. Pantaleonovi a sv. Jiljí, které nebyly dosud předmětem zájmu. Jejich vydání v předkládané edici poprvé zohledňuje kontext dochování Gumpoldovy legendy. Kniha je doplněna úvodními studiemi A. Merhautové a D. Třeštíka a kompletní fotografickou dokumentací rukopisu, tak aby podávala co nejúplnější informaci o této významné památce.

První rozsáhlá vědecká biografie jednoho z nejvýznamnějších reprezentantů českého univerzitního národa prvních dvou desetiletí 15. století, filozofa, jenž za své názory a postoje skončil na kostnické hranici a jenž se stal společně s Janem Husem symbolem české reformace a husitské revoluce.

Sborník příspěvků vychází jako supplemento 2008 Bollettina dell' Istituto Storico Ceco di Roma ve spolupráci Historického ústavu AV ČR, Filosofické fakulty UK, Filosofického ústavu AV ČR, Kabinetu pro klasická studia Filosofického ústavu AV ČR, Centra medievistických studiíí a našeho spolku.

Publikace vyšla s finančním přispěním CMS.

Moderní česká edice cestopisných zápisků burgundského šlechtice Guilleberta de Lannoy (1386–1462), který procestoval prakticky celou Evropu a Blízký Východ. Doprovozeno rozsáhlým a čtivým úvodem do problematiky. Vydáno ve spolupráci s Centrem medievistických studií AV ČR a UK v Praze.

Osmisté padesáté výročí druhé královské korunovace přemyslovského vládce Vladislava II. se stalo podnětem k uskutečnění vědecké konference zabývající se touto událostí. Monografie přináší v 21 kapitolách vše nejpodstatnější o životě a díle českého krále a jeho zakladatelských aktivit. Na monografii se podílelo 27 autorů ze čtyř středoevropských zemí, kteří se danému tématu vyjadřují z pohledu čistě historického, ale i archeologie, dějin umění a architektury, kastellogie, numismatiky a sfragistiky. Široké spektrum těchto záběrů tak přináší zajímavý a plastický obraz neklidného a vzrušujícího 12. století, o kterém autoři doufají, že bude zajímavý pro širší veřejnost.

Kniha náleží do žánru „Ego-Histoire", zčásti je však i autentickouvýpovědí o badatelském úsilí generačně provázanéskupiny domácích i zahraničních historiků pozdníhostředověku. První část knihy tvoří soubory kritických recenzía drobných textů, které osvětlují mezinárodní diskusio místě husitství a české reformace v obecných dějináchEvropy. Druhá část přináší portréty a prezentacepředních medievistů i jejich významných děl, do třetíhooddílu jsou zahrnuty vzpomínkové skici a nekrology.

The present collection, divided into three thematic sections, includes twenty-one studies on the history of the University of Prague from its foundation in 1348 to the 16th century. The first section is devoted to the birth of the university, its first institutions, the growth of the earliest colleges and the victory of the Reformist party. The second part concentrates on the curriculum, examinations, graduations and annual disputations of the Faculty of Liberal Arts. Section three deals with university polemics about universalia realia, mainly in relation to the scholarly and literary activity of Jerome of Prague (+ 1416).

Okolo roku 1000 postihla vznikající český stát krize, ohrožující jeho bytostní podstatu.Jaké alternativy dalšího vývoje se přemyslovským vládcům nabízely, jak se dokázaly Čechy a Morava zabudovat do politickýchho systému tehdejší Evropy, popisuje toto rozsáhlé dílo. Královské tituly Vratislava II., Vladislava II. a Přemysla Otakara I. byly symbolickými mezníky tohoto vývoje, pozanamenáného nejen slavnými bitvami, ale i krutými bratrovražednými boji.

Tento soubor studií o nejstarších českých dějinách vznikl z přednášek předních českých odborníků konaných při příležitosti výstavy „Střed Evropy okolo roku 1000". Jejich cílem bylo poukázat na výsledky nejnovějšího bádání o celé řadě politických a kulturních jevů, souvisejících se začleňováním mladých středoevropských monarchií do celoevropského kontextu.

Předkládaný svazek přináší texty dvaceti autorů z České republiky, Rakouska, Německa a Polska, kteří se k daným tématům vyjadřují z hlediska aktuálního stavu historického, archeologického, uměleckohistorického, lingvistického, textologického a antropologického bádání. Velká informační hodnota celého souboru je založena na mimořádně širokém spektru pohledů, jimiž se k prokopské problematice přikládají evropská měřítka.

Triptych karlovských studií se pokouší na několika příkladech zachytit konkrétní problémy jak Karlovy osobnosti, tak především doby, v níž žil. První část je pokusem o nový pohled na jeden ze způsobů Karlovy sebeprezentace. Druhá část triptychu je věnována problematice českého středověkého nacionalismu a národního vědomí. Klade za cíl částečně relativizovat genetické pojetí rozvoje těchto jevů v průběhu 14. století a zároveň se snaží poukázat na úlohu intelektuálů při formování nacionalismu a národního vědomí v českém prostředí. Na příkladě několika generací kronikářů ukazuje, že intelektuálové na jedné straně citlivě reflektovali dobové společenské představy, na straně druhé však v mnoha ohledech do těchto představ vědomě vnášeli názory, jež byly ve společnosti prozatím přítomny pouze podprahově a hrály zcela okrajovou úlohu. Na druhou část navazuje část třetí, ohledávající způsob, jakým duchovní vzdělanci 14. století nakládali se staršími hagiografickými texty a jak je přizpůsobovali dobovým kritériím laické zbožnosti.

V první části knihy se autor pokouší odhalit vnitřní souvislosti mezi Karlovým mládím ve Francii, politickými i reprezentačními aktivitami Jana Lucemburského na pařížském dvoře v první polovině 14. století či Karlovými postoji ve stoleté válce a podobou i účelem pařížských slavností na počátku roku 1378. V závěru pak detailním způsobem analyzuje odezvy pařížské schůzky „dvou Karlů". Druhá část knihy, opět vystavěná na dobových pramenech i vyobrazeních, obsahuje více než desítku jedinečně vystavěných etud, v nichž autor na základě nejnovějších poznatků archeologie, kulturní antropologie či ikonografie rozkrývá způsob organizování královských slavností a banketů, ubytovávání jejich hostí, vztah lidí a koní, způsoby stolování, recepty pokrmů, které Karel IV. a jeho družina v Paříži pojídali, význam ostatků pro panovnickou reprezentaci, dobovou módu, hygienu i kurtoazii dvorských gest.

Dlouho očekávaný pandán k Encyklopedii českých klášterů sestavil početný kolektiv předních odborníků, kteří se problematikou dlouhodobě zabývají a s výjimkou jediného autora a koordinátora působí na Moravě. Text - vedle delších úvodních statí - je soustředěný do jednotlivých encyklopedických hesel podle lokalit a doprovází ho velké množství ilustrací, jednak dobových vyobrazení, ale i současných fotografií, plánků, znaků řádů apod.

Sborník vychází k poctě 70. narozenin předního českého historika prof. PhDr. Františka Šmahela, DrSc. Kniha obsahuje 29 studií, jejichž autory jsou zástupci nejmladší badatelské generace, ať již jde o Šmahelovy doktorandy, mladé spolupracovníky či další historiky, kteří hledají u tohoto světoznámého medievisty odbornou pomoc. Kromě titulního oddílu obsahuje kniha další tematické skupiny: Panovník, moc a spravedlnost; Církev a náboženství; Středověká šlechta – struktura, reprezentace, osobnosti; Vzdělanost a imaginace středověku. Vedle vlastních studií kniha obsahuje i úplnou bibliografii Františka Šmahela za roky 1995 - 2004.

Souhrn bádání Centra medievistických studií o českém středověku za uvedené období. Doplněno seznamem doktorandů a názvů jejich prací.

Historia de Expeditione Friderici Imperatoris se měla stát jakousi oficiální kronikou výpravy císaře Fridricha do svaté země. Text je nepochybně původní, napsaný nejpozději v roce 1200 (s velkou pravděpodobností dřív). Jeho autorství je ale problematické. Je spojován se jménem klerika Ansberta, jež je v rukopisu připsáno pozdější rukou. Není proto jisté, zda označuje autora, nebo spíš pozdějšího redaktora díla. Samotný autor, jak lze soudit pouze z textu kroniky, se výpravy osobně účastnil a vrátil se z ní brzy po císařově smrti. Po návratu začal zpracovávat své zápisky v kroniku, která se pak dočkala několika dalších redakcí a byla obohacena o informace o pozdějších událostech ve Svaté zemi. Předpokládá se, že autor měl blízko k českému prostředí. Vzhledem k vysoké informovanosti patřil nejspíš k nejbližšímu panovníkovu okolí, snad působil jako člen císařova sekretariátu. Oficiálnost kroniky je patrná jak z toho, že obsahuje řadu důležitých dopisů vyměněných mezi Fridrichem a významnými osobnostmi doby, tak i z extrémně příznivého tónu vůči císaři.

Esejisticky pojatá kolektivní práce českých medievalistů, jejíž ústřední postavou je člověk českého středověku. Ve dvaceti kapitolách se zde čtenář zevrubně seznámí se specifickým způsobem myšlení a jednání nejcharakterističtějších reprezentantů středověké společnosti (vesničan, měšťan, diplomat, rytíř, právník, lékař, kronikář, poutník, venkovský farář, prelát, heretik apod.). Kniha je doplněna bohatým obrazovým materiálem, jenž dodává jednotlivým sociálním typům středověkých Čechů skutečně plastický obraz.

Reprezentativní soubor dvaceti pěti vnitřně provázaných úvah, studií a esejů předního českého historika, proslaveného jak syntetickou a monumentální čtyřsvazkovou Husitskou revolucí, tak knihou Idea národa v husitských Čechách, pojednávající o středověkém nacionalismu. Pětadvacet Šmahelových textů patří k tomu nejlepšímu, co česká medievalistika během posledních třiceti let představila. K řadě témat představují fakticky jediný příspěvek české historiografie: pohřby českých králů, gramotnost venkovských vrstev, prostitutky a farářské konkubíny, vztah mezi textem a obrazem, náboženská tolerance, husitství a humanismus apod. Kniha od středověku k renesanci odráží v našem prostředí výjimečný interdisciplinární přístup, v němž se odrážejí poznatky historie, kunsthistorie, antropologie i archeologie.

Přední český husitolog ve své nové knize pátrá po zvláštnostech českého 15. století, které představují především husitství a jeho rezonace v následujících letech. Úporný boj kalicha s křížem, dvojí víra, náboženská táborská republika, myšlenka volitelné monarchie a reforma církve, to jsou jevy, které se objevovaly jako reprezentanti doby. Šmahel nahlíží do ideových záměrů husitství a jeho odnoží a snaží se příblížit ke skutečnému dopadu jeho myšlenek. Bylo opravdu předstupněm demokracie a náboženské tolerance?