Jilská 1
110 00 Praha 1
tel.: (+420) 221 183 245
e-mail: This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.
Dosud nejucelenější pohled na vznik a působení knížecí a královské dyna stie Přemyslovců v českých zemích od 9. století po její konec na počátku 14. století včetně historických okolností, které předznamenaly vznik českého státu. Kniha dále obsahuje podrobnou a mnoha oborovou analýzu rozvoje českého státu i jeho pokračování bezprostředně po zániku zakladatelské dynastie. Zaznamenává rovněž symbolický význam Přemyslovců pro interpretaci českých dějin jako celku.
Vzdálenosti ve světě 14. století byly větší než ty, které vnímá člověk dnešního světa. Některé kontinenty o sobě ještě vzájemně nevěděly, komunikace na delší vzdálenosti byla otázkou týdnů, měsíců či let. Přesto je navýsost zajímavé se zamyslet, jak v jednotlivých částech světa v určitém okamžiku fungovaly vybrané fenomény. Ve výpravné monografii Jedno slunce na nebi, jeden vládce na zemi se tázání soustřeďuje na otázku vytváření a zdrojů panovnické autority stejně jako na teoretické koncepty, praxi a reprezentaci legitimity vládní moci. Více než třem desítkám historiků, orientalistů, filologů a kulturních antropologů, kteří se dlouhodobě zabývají studiem dějin a kultur oblastí velice prostorově a myšlenkově vzdálených, se podařilo dát dohromady víceméně komplexní pohled na to, jak se legitimita moci formovala a vstupovala v platnost v různých paralelně existujících kulturních a politických systémech napříč kontinenty. Před čtenářem se tak vynořuje plastický obraz světa 14. století nejen v jeho geografické a sociokulturní různorodosti, ale také v množství historických, filozofických a ideových tradic, jež spoluvytvářely kulturní prostředí v daných regionech. Autoři i editoři publikace se přitom cíleně snažili překonat primárně evropocentrické vnímání evropské historie. Slovo zde proto dostávají i kultury a tradice u nás dosud v širším povědomí méně známé, jejichž studium může do našeho pohledu na středověký svět a jeho jednotlivé části vložit jiné perspektivy a nové impulzy.
Syntetický pohled na vládu Lucemburků v českých zemích je součástí vícesvazkové ediční řady, jejíž základní podobu určilo monumentálně pojaté dílo „Přemyslovci". Zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie. Velký důraz autoři rovněž kladou na vzdělanost a umění, vázané bezprostředně na lucemburskou dynastii.
Po svém vzniku v srpnu 1998 začalo Centrum medievistických studií pořádat mezinárodní kolokvia, na kterých dostávají prostor mladí nadějní vědci, aby představili své výsledky na mezinárodní scéně. První sborník z vědeckého kolokvia, které se konalo v říjnu 1998 v /raue byl věnován duchovním, kulturním a církevním dějinám střední Evropy ve 13.-16. století.
Sborník z příspěvků z kolokvií a konferencí pořádaných v letech 2002-2003 v cyklu "Život ve středověkém klášteře". Tematické bloky: infirmarium, vizitace, Sázavský klášter, řeholníci na cestách.
Svazek obsahující dvacet studií, které osvětlují prokopskou problematiku z hlediska nejnovějšího historického, archeologického, uměleckohistorického, lingvistického, textologického a antropologického bádání. Kompendium informací o raně středověké Evropě, o jejích politických a náboženských poměrech vypovídá také o kultuře světa benediktinů, jehož součástí opat Prokop byl.
Sborník shrnuje příspěvky ze stejnojmenného pracovního zasedání, které se uskutečnilo v Centru medievistických studií 12. prosince 2002 za účasti českých a polských badatelů. Tematicky se ve sborníku objevují stati věnované otázkám sociální existence městských elit, fungování městské správy s důrazem na sociální postavení městských úředníků, hospodářským a sociokulturním vztahům mezi kláštery (zejména ženskými) a městskými korporacemi, městskému přistěhovalectví, imigraci šlechty do měst, sociotopografii a prostorovému rozšiřování starých sídelních center, majetku církevních korporací ve městě a problematice měšťanských testamentů. Nově použité metodické postupy umožňují detailněji postihnout a porovnat určité sociální jevy, které byly ve středověku vlastní jak českému, tak i polskému městskému prostředí.
Sborník zahrnuje třináct příspěvků českých a polských medievistů věnovaných problematice zbožnosti a hereze v pozdním středověku. Hlavní pozornost je v něm věnována městské religiozitě, kazatelství, klatbám, užívání amuletů v rámci lidové zbožnosti, poutnictví a s ním spojenému udělování odpustků ve střední Evropě a vztahu středověkých laiků i kleriků k ostatkům, konkrétně pak k Mariině roušce uchovávané v Praze. Soubor tří samostatných studií pak představuje zamyšlení nad počátky hereze a postupy inkvizitorů, nad postavením žen v rámci katarství a nad zplaněním valdenství v prvních desetiletích 15. století.
Publikace ukazuje židovské komunity středoevropských měst z mnoha úhlů pohledu. Dozvídáme se o jejich usídlování, vztazích k panovníkovi, novém osídlování míst, odkud byli vypuzeni, o finančním podnikání, ale také o kultuře, rabínské literatuře, každodenním životě, jazyku, pohřbívání a vztazích ke křesťanské většině. Jednotlivé kapitoly představují výsledky původního výzkumu dochovaných literárních i hmotných pramenů.
Sborník shrnuje výsledky stejnojmenného semináře věnovaného základním strukturám církevní správy v českých zemích ve středověku. V dialogu archeologů a historiků přehodnocuje starší představy o vzniku farní sítě v Čechách a prezentací databázového projektu Teritoriální církevní správa v předhusitských Čechách rozvíjí moderní přístupy ke zpracování sériových pramenů k církevním dějinám 14. a 15. století.
Sborník je věnován problematice geneze české a polské šlechty v raném a vrcholném středověku a problematice sociální reprezentace šlechty ve středověku pozdním.
Publikace věnovaná osobnosti, době a aktivitám významného středověkého cestovatele českého původu Odorika z Pordenone. Studium zaměřené na výsledky jeho diplomatické a misijní cesty vykonané na začátku 14. století do východní Evropy a Asie přineslo řadu nových poznatků o stycích a vztazích středověké Evropy s mimoevropskými civilizacemi. Dokládají to texty devatenácti českých, italských, německých a francouzských specialistů, z nichž sestává předkládaná kniha.
Inspirována kanonizačním procesem blahoslaveného Hroznaty, zakladatele kláštera v Teplé, přináší tato kniha syntézu pohledů různých oborů na vznik a vývoj kultu světců – jejich takzvaný „druhý život" ve středověké střední Evropě. Zvláštní, ne však výlučná pozornost je věnována světcům českého původu.
Publikace obsahuje příspěvky tří desítek českých, polských a německých badatelů. V jednotlivých příspěvcích je kladen důraz na komparativní studium rituálů a slavností (korunovace, svěcení, skládání přísah, vjezdy panovníků do měst, volby, exkomunikace) ve všech sociálních prostředích středověké střední Evropy.
Příspěvky českých a polských medievistů, jež tvoří 13. svazek sborníku Colloquia medieaevalia Pragensia, nazvaný Moc a její symbolika ve středověku, jsou věnovány problematice reprezentace panovnické vlády ve středověkých Čechách a Polsku. Ta se, jak ukazují zde představené studie, v symbolické rovině odrážela na panovnických pečetích, v korunovačních řádech, resp. při korunovačních rituálech, během soudních procesů či při rituálech slavnostních vjezdů do panovnických měst.
Studie českých, polských a slovenských badatelů jsou věnovány právním aspektům uzavírání manželství, manželství jako politiku a sociokulturním aspektům manželského života a sexuality ve 14. a 15. století.
Příspěvky jednotlivých autorů analyzují podoby utváření kolektivní paměti a identity středověkých státních, národních a profesně či sociálně vymezených komunit v českém a polském prostředí 12.-15. století.
Kolektivní monografie Česko-polské kazatelské vztahy ve středověku zahrnuje jedenáct studií českých a polských medievistů. Autoři se v nich věnují recepci kazatelských příruček a jednotlivých kázání ve středoevropském prostoru 14. a 15. století. V centru jejich zájmu stojí kazatelé jako veřejní intelektuálové, kteří předkládali svébytné myšlenkové koncepty, jež byly součástí kázání a jejichž prostřednictvím ovlivňovali soudobé společenské představy a přispívali k formování specifické pozdně středověké zbožnosti.
Kolektivní monografie Právní kultura středověku zahrnuje studie třinácti českých a polských medievistů věnované nejrůznějším podobám právní kultury Českého a Polského království od 10. do 15. století. Autoři zde ozřejmují dobové proměny pojímání práva a postupné prosazování se psaného práva ve vztahu k právu zvykovému. Důraz kladou i na vztah právních norem a reálného každodenního života, především v podobě řešení právních sporů, resp. na postupně stále širší uplatnění se právnicky vzdělaných osob při řešení nejrůznějších konfliktů.
Studie českých a polských medievistů zařazené do monografie Středověká univerzitní vzdělanost reprezentují moderní přístupy ke zkoumání pozdně středověkých univerzit. Autoři se v nich věnují jak osudům konkrétních univerzitánů (Jeroným Pražský, Jan z Hradce), tak nejrůznějším způsobům univerzitní výuky (kvestie, kázání, komentáře) včetně představ o šíření vědění z jedné univerzity na druhou (Praha, Krakov, Lipsko) formou tzv. translatio studii.
Sedmero příspěvků nahlíží na osudy knihtisku v zemích Koruny české od konce 60. let 15. století. Autoři sledují rozdílné využití nového typografického média v komunikaci, církevní správě, liturgickém provozu nebo devoční praxi dominantní utrakvistické i menšinové katolické konfese, s přihlédnutím k polemikám s Jednotou bratrskou a raně reformační publicistikou. Jejich sondy zostřují obraz utrakvismu, který si až do 20. let 16. století udržoval od tištěných novinek jistý odstup, na rozdíl od receptivnějšího prostředí katolické církve.
čili staré písemné památky české i moravské sebrané z archivů domácích i cizích
Kniha Ivana Hlaváčka, předního znalce lucemburské epochy, zpřístupňuje výpisy z register dvorské kanceláře českého a římského krále Václava IV. (1378–1419). Celkem 335 písemností let 1397–1407 se zachovalo v tzv. Codexu Přemysleus, nalezeném na konci 18. století v Přemyšlu a nyní chovaném v pražské Národní knihovně. Soubor je cenný nejen tím, že původní dvorská registra zanikla, ale i díky absenci příslušného václavského svazku ediční řady Regesta imperii.
Židé se trvale usazovali v Českých zemích od 11. století, ale jako obchodníci přicházeli už mnohem dříve. 41. svazek Archivu českého je první úplnou sbírkou zpráv o Židech od nejstarších dob do nástupu Karla IV. na český trůn (1347). Regesta jsou v češtině, dokumenty jsou citovány v původních jazycích a doplněny českými kritickými poznámkami. Z těchto střípků, které se kupodivu dobře čtou, musí historici skládat živý obraz doby.
Nejstarší dosud známá táborská městská kniha trhová vděčí za své uchování folmavskému faráři a vlastenci Antonínovi Krejčímu, který ji roku 1868 získal od hokynářky v Českých Budějovicích. Tato ojedinělá památka o nově založené husitské pevnosti je jedinečným pramenem nejen pro údaje o původu, zaměstnání, komunálním statusu a nemovitém majetku původních obyvatel táborské komuny, ale i pro své jazykové ztvárnění, neboť představuje nejrozsáhlejší staročeský pramen úřední povahy.
Činnost korektora kléru, jehož poprvé ustanovil arcibiskup Arnošt z Pardubic (1343–1364), se od jednorázových pověření postupně přeměnila ve stálý úřad trestního soudce nad duchovenstvem, jenž zahrnul některé z pravomocí arcijáhnů. Svébytný úřad zůstal církevně správním specifikem pražské arcidiecéze. Edice zpřístupňuje jediný svazek korektorových akt, který z jeho činnosti dochoval. Ten zahrnuje léta 1407–1410, tedy přibližně druhou polovinu episkopátu arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Házmburka (1403–1411). Korektorova akta doplňují trojici řad již z větší části vydaných úředních knih pražského arcibiskupství (Libri confirmationum, Libri erectionum, Acta iudiciaria) a jsou tak významným a jedinečným pramenem pro poznání (nejen) církevních dějin tohoto období.
Již roku 1829, kdy František Palacký vydal soubor kronikářských záznamů 15.–17. století pod názvem Staré letopisy české, zařadily se tyto texty mezi nejvýznamnější památky starší české literatury. Nyní vychází první kritická edice nejstarších vrstev letopisů v obnovené řadě Prameny dějin českých.
V pořadí již třetí svazek kritického vydání spisů Petra Chelčického přináší texty devíti pojednání tohoto významného husitského myslitele, které jsou obsaženy v Olomouckém sborníku z konce 15. století. Nalezneme mezi nimi například apokalypticky laděnou Řeč o šelmě a obrazu jejiem, podávající mimořádně kritický obraz zkázy křesťanství na konci středověku a představující jednu z vrcholných prací Chelčického, Repliku proti Mikuláši Biskupcovi, jeden z nejvíce oceňovaných pramenů k dějinám raného táborství a zároveň Petrův nejdůležitější „autobiografický" text, či Výklad na pašiji sv. Jana, opakovaně odborníky hodnocený jako vůbec „nejhlubší" dílo Chelčického. Kniha obsahuje rovněž obsáhlou doprovodnou studii, dva rejstříky i další náležitosti.
Publikoval Historický ústav v řadě vydávané CMS.
Na přelomu 14. a15. století přeložil nejvýznamnější český literát středověku, Tomáš ze Štítného do staročeštiny tehdy velmi aktuální vize svaté Brigity Švédské (1303-1373). Text překladu je dochován ve dvou verzích, první určil autor pro svoji dceru, druhou, stručnější pro zbožné laické čtenáře. Kritická edice obou verzí textu spočívá na pěti úplných opisech díla z patnáctého století. Edici doplňuje kratší studie o kontextu vniku obou verzí překladu.
Vědecká a dosud nejúplnější edice vrcholného díla Petra Chelčického a jednoho z nejpozoruhodnějších spisů české reformace. Součástí knihy je také obsáhlý úvod, v němž je v několika kapitolách postupně analyzován nejen obsah, ale i další aspekty Sieti viery, jako jsou například problémy kolem jejího názvu, otázky přesnější datace jejího vzniku, historie recepce tohoto Petrova spisu atd. Pro dokreslení této recepce jsou ostatně připojeny též ediční přílohy, v nichž je publikováno několik drobnějších textů převážně ze 16. století. Závěrečné oddíly svazku pak přinášejí obsáhlé rejstříky i seznam použité literatury.
Publikoval Historický ústav v řadě vydávané CMS.
V pořadí již třetí svazek kritického vydání spisů Petra Chelčického přináší texty devíti pojednání tohoto významného husitského myslitele, které jsou obsaženy v Olomouckém sborníku z konce 15. století. Nalezneme mezi nimi například apokalypticky laděnou Řeč o šelmě a obrazu jejiem, podávající mimořádně kritický obraz zkázy křesťanství na konci středověku a představující jednu z vrcholných prací Chelčického, Repliku proti Mikuláši Biskupcovi, jeden z nejvíce oceňovaných pramenů k dějinám raného táborství a zároveň Petrův nejdůležitější „autobiografický" text, či Výklad na pašiji sv. Jana, opakovaně odborníky hodnocený jako vůbec „nejhlubší" dílo Chelčického. Kniha obsahuje rovněž obsáhlou doprovodnou studii, dva rejstříky i další náležitosti.
Publikoval Historický ústav v řadě vydávané CMS.
Rukopis knihovny Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze D 82 je patrně nejcennějším a nejreprezentativnějším dodnes zachovaným rukopisným souborem spisů jednoho z nejvýznamnějších českých středověkých myslitelů, Petra Chelčického (* kolem 1380 – + před 1460). Mimo jiné přináší jediné známé znění spisů, které mají pro pochopení a ocenění Petrova díla význam naprosto zásadní, jako je traktát O boji duchovním či O trojiem lidu řeč; je zde také dochován jediný rukopisný záznam Sítě víry, byť v pouhém zlomku, a například i jediný známý text Zpráv o svátostech, Petrova vůbec nejsystematičtějšího výkladu z oblasti sakramentální teologie. Edice tohoto rukopisu je součástí souborného vydání Chelčického spisů a představuje jeho čtvrtý svazek. Lze v něm najít texty 15 pojednání tohoto středověkého myslitele, z nichž několik je zde vydáváno vůbec poprvé. Edice vybavená dvojím poznámkovým aparátem, dvěma rejstříky a rovněž doprovozená odborným komentářem přináší zejména přesnější obraz literárního odkazu a myšlení jednoho z nejsvéráznějších představitelů husitské revoluce a českého reformního hnutí první poloviny 15. století, jehož díla dodnes poutají zájem nejen odborné veřejnosti a jsou překládána i do cizích jazyků.
Publikoval Historický ústav v řadě vydávané CMS.
Komise pro vydávání spisů M. Jana Husa působí při CMS. Edice vycházejí v řadě Corpus Christianorum. Continuatio mediaevalis nakladatelství Brepols.
Im vorliegenden Band werden erstmals gesammelt alle erhaltenen Schriften des Gelehrten vorgelegt, viele davon bisher ungedruckt: akademische Erörterungen, Streitschriften, politische und persönliche Briefe (mit Dokumentation der unter Folter erzwungenen Abkehr von Hus und deren Rücknahme, die den Feuertod bewußt in Kauf nahm), und das Corpus delicti „Scutum fidei", eine originelle Erklärung der Trinität in einem Wassergleichnis. Die ausführliche Einleitung vom besten Kenner der Zeit stellt das Werk und den Menschen auf den gebührenden Platz in der Geistesgeschichte, auch als kleiner Versuch einer Wiedergutmachung im Sinne von Poggio Bracciolini.
Die hier vereinigten Schriften stellen die Essenz der kirchenkritischen Auffassungen von Hus dar, soweit sie vor seiner Gefangennahme in Konstanz entstanden sind. Es sind, neben den akademischen Streitschriften gegen seine teils bekannten, teils anonym bleibenden Gegner, die zentrale Verteidigungsschrift Defensio articulorum Wyclif, die kritische Abrechnung mit der Ablaßlehre und Kreuzzugspropagande Contra cruciatam, vor allem aber die zeitlos gültigen Argumente, auch einem Gegner zumindes Gehör zu schenken, in der programmatischen Schrift De libris hereticorum legendis. Die seit langem vergriffene Edition von Jaroslav Eršil (1926-2008) wird jetzt mit überarbeitetem und ergänztem Quellenapparat und in lesefreundlicher Einrichtung vorgelegt und ist für Historiker, Philologen und Kirchenhistoriker gleichermaßen von größter Relevanz.
Die Postille Dicta de tempore wurde in der umfangreichen hussitischen Fachliteratur nur selten erwähnt, obwohl schon 1915 über das Manuskript berichtet und dann dieses Werk im Verzeichnis der lateinischen Schriften von Mag. Johannes Hus angeführt wurde. Die Postille entstand etwa im Jahr 1408 und enthält 65 Predigten für die Sonntagsevangelien des ganzen Jahres und für einige Christus- und andere -festtage. Sie wurde nicht nur für ein konkretes Jahr bestimmt, sondern war als ewige Postille gedacht.
Mehr als die Entstehungszeit des Werkes ist die Person seines Verfassers umstritten. Zu den Zweifeln über Hussens Autorschaft der Postille Dicta de tempore zählen der allgemein kompilative Charakter des Werkes, seine stilistische und in der Ausdrucksweise vorkommende Uneinheitlicheit, die die Anwendung von mehreren Quellen mit sich bringt. Die Postille beinhaltet zwei ganze von Johannes Hus verfasste Texte und mehrere Zitaten, Motiven oder Teilen von Auslegungen aus den unstrittig Hus'schen Predigtsammlungen, zeigt jedoch besonders umfangreiche und bei Hus sonst nicht belegte Einstimmigkeiten mit der Postilla studentium seines Vorgängers Konrad von Waldhauser.
Der Autor musste ein gebildeter und belesener Mensch sein, wohl jemand, der zum Umkreis von Johannes Hus gehörte und auch dem Universitätsmilieu nahestand. Dicta de tempore wurde zielbewusst als eine literarische Postille geschaffen, wohl von einem Autor, der verschiedene Quellen (J. Hus, K. Waldhauser, J. Wyclif u.a.) nutzte, um ein neues Gesamtwerk zu bilden.
Das umfangreichste lateinische Werk von Jan Hus, die Predigtsammlung "Postilla Adumbrata", wird hier mit neuen Nachweisen vorgelegt, die außer den schon bekannten historischen Nachrichten ein neues Licht auf Hussens Arbeitsweise werfen. Zugleich wird der Name von Bohumil Ryba (1900-1980) rehabilitiert, der aus politischen Gründen bei der Erstausgabe 1975 unterdrückt wurde.
Die Universität Prag zählte bald nach ihrer Gründung (1348) zu den bedeutendsten Bildungseinrichtungen Europas mit intensiven kulturellen und wissenschaftlichen Kontakten zu den älteren (Paris, Oxford; Bologna) und jüngeren (Wien, Heidelberg) Universitäten. Von diesen Kontakten profitierten in hohem Maße die Bibliotheken der einzelnen Prager Kollegien, die den dort tätigen Gelehrten eine Tätigkeit auf höchstem Niveau ermöglichten. Die hier edierten Bibliothekskataloge vermitteln einen Begriff davon, auf welcher Grundlage sich die Lehrtätigkeit eine Jan Hus - um, nur einen Namen zu nennen - entwickeln konnte.
Sborník úvah a studií věnovaných klíčovým pojmům a koncepcím, s nimiž pracuje mezinárodní bádání o husitství. V jednotlivých esejích se autoři zamýšlejí nad tím, do jaké míry lze na husitské období aplikovat terminologii sousedních historických a sociálněvědných oborů, např. novověké termíny reformace a revoluce. Rovněž zkoumají vztah husitství k jevům a procesům jako hereze, chiliasmus či konfesionalizace. Cílem několika pramenných studií z oboru církevních dějin doby velkého schismatu je obohatit výzkum předpokladů husitství.
Osobností Jakoubka ze Stříbra, Husova pomocníka, spoluzakladatele husitství a jeho prvního teologa, se zabývalo kolokvium na téma „Jakoubek ze Stříbra: texty a jejich působení". Zaměřilo se na Jakoubkovo dílo včetně nevydaných textů. Studie jsou funkční analýzou učené literatury počátku 15. století a představují Jakoubka ze Stříbra a jeho souputníky i protivníky v kontextu jejich doby.
Sborník obsahuje příspěvky mladých historiků (studentů magisterského a doktorského studia) z mezinárodního semináře věnovaného problematice středověké kolonizace a kulturního transferu.
Kolektiv autorů zastupujících různé obory bádání o minulosti zkoumá roli kalicha v náboženském a veřejném životě 15. století. Kniha je věnována nejen teoretickému odůvodnění a praktickému zavedení utrakvismu v roce 1414, ale především kulturněhistorickému kontextu přijímání pod obojí v dalším vývoji husitství. První století utrakvismu umožňuje sledovat posun významů mezi učenou a neučenou sférou, mezi husitským a katolickým prostředím i mezi oblastmi písemného a vizuálního vyjadřování. Jednotlivé příspěvky se zaměřují na symbolickou funkci kalicha, ale upozorňují také na její limity a na konkurenční identifikační prostředky, které se v 15. století objevily.
Studie shromážděné ve svazku zkoumají textuální konstrukce jinakosti s ohledem na stereotypní zobrazování druhého. Kdo byl ve středověku chápán jako druhý? Jak o něm pojednávali doboví autoři a jakou roli plnil ve vyprávěcích textech? Tyto a další otázky jsou aplikovány zejména na fenomén husitství a jeho ohlasu v soudobé Evropě.
CMS © 2014 | webdesign / This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.