Pravidelné nedělní vysílání Divadla NaHraně, tentokrát s hosty Vojtěchem Bažantem a Martinem Šormem o hranicích smíchu ve středověku a knězem Vojtěchem Eliášem nejen o charitě v Libérii v době eboly.
S Martinem Nodlem o morových ranách, Danielu Landovi i o tom, proč dnes názory historiků nepadají na úrodnou půdu. Nejnovější kniha, kterou Martin Nodl připravil k vydání, nese trudný název Mor, flagelanti a vraždění Židů. V druhé polovině osmdesátých let ji ve švýcarské Basileji napsal český exulant František Graus. Vedle ní nakladatelství Argo, kde se Nodl redakčně stará o historickou literaturu, brzy vydá také Studie k počátkům husitského Tábora od legendy českého bádání o středověku, profesora Františka Šmahela. Právě on přitom stojí za Nodlovou volbou vystudovat historii a věnovat se témuž období.
Společným tématem příspěvků českých a polských historiků je recepce marxismu v 50. a 60. letech 20. století v českém a polském medievistickém bádání. Důraz je kladen jak na otázky ideologie, tak na problémy recepce marxismu jako interpretačního přístupu. Vedle toho autoři na konkrétních příkladech ukazují, jakým způsobem se medievisté vyrovnávali s marxismem jako metodologií sociálních věd v bádání historickém, archeologickém i uměnovědném. Komparativně zaměřené příspěvky se snaží vysvětlit, v čem se recepce marxismu v Československu a Polsku lišily, stejně jako ukázat, jak marxismus postupně ztrácel stranickou závaznost na úkor metodologického pluralismu.
Sborník referátů přednesených na konferenci v Žatci roku 2013 je reakcí na soudobou mezinárodní diskusi o pojmu „stát“. Ten byl vytlačen ve prospěch modelu středověkého
