Stavební dílo je určeno k uspokojení jak materiálních, tak duševních potřeb člověka. Po částečném nebo úplném dokončení se začíná používat a od tohoto okamžiku nastává režim, různým způsobem poznamenávající hmotnou podstatu využívaného objektu.
Otisk následujících dějin v hmotné podobě stavby může mít jak charakter velmi nápadný – skokem ve formě výrazněji se projevujících přestaveb, tak mnohdy velmi nenápadný v podobě drobných postupných vylepšení, nebo přirozených stop každodenního života, který se ve stavebním rámci odehrával. Interakce stavebního díla a jeho uživatele může a nemusí být bezproblémová, do používání a osudu relativně stabilní hmoty vstupují podstatně dynamičtější proměny osudů jejich uživatelů.
Nositelem sdělení je jak stavba sama, tak další prameny, s ní a se způsobem života bezprostředně spjaté – prameny hmotné, obrazové, písemné, ale i duchovní a vyprávěné, které nezřídka dají nahlédnout do překvapivých detailů života, majících netušenou funkční vazbu ke konkrétnímu detailu stavby.
Konferenční příspěvky mohou vycházet jak z výpovědi staveb samých – tedy být povahy stavebněhistorické nebo archeologické, vážící se na způsob užívání staveb, tak i příspěvky využívající písemné nebo obrazové materiály kolegů historiků či etnografů pracujících s tradovanými a zvyklostními údaji. Podstatné pro naplnění smyslu mezioborové konference je, aby výpověď vždy směřovala k poodhalení života v interakci se stavebním rámcem, v němž se odehrával, nebo k procesu vzniku stavby, záměru, představám a následné realitě.