Městské muzeum v Čelákovicích si Vás dovoluje pozvat na výstavu s názvem: „Byli v Čelákovicích upíři? Půlstoletí od mediálně proslulého archeologického výzkumu.“. Náplní výstavy je prezentace dalšího letošního „jubilanta“ – známého archeologického výzkumu, který právě před padesáti lety uskutečnil Jaroslav Špaček, pozdější ředitel Městského muzea.

Výzkum probíhal v poloze „Mrchovláčka“, v zástavbě na východním okraji Čelákovic. Celkem bylo odkryto 11 kostrových hrobů se 14 pohřbenými jedinci výlučně mužského pohlaví, přičemž jedinou nalezenou výbavu představovaly železné opaskové přezky. Pohřby byly autorem výzkumu datovány do raného středověku a vzhledem k řadě odchylek od tehdy běžného ritu interpretovány jako pozůstatky pohřebiště s protivampyrickými zásahy. Díky tomu se výzkum a jeho výsledky dostaly do povědomí širší veřejnosti, která ho vnímá jako „pohřebiště upírů“.

První pochybnosti o správnosti této interpretace zazněly nepřímo od antropologů, kteří při vyhodnocení kosterních pozůstatků upozornili na to, že fyzické vlastnosti pohřbených vůbec neodpovídají české raně středověké populaci (10.–12. století), ale naopak se plně shodují s populací vrcholně a pozdně středověkou (13.–15. století). Nicméně, antropologové tehdy plně respektovali dataci poskytnutou vedoucím výzkumu, a v souladu s dobovými trendy řešili tento rozpor hypotézou o fyzicky „cizorodé“ populaci, která měla pohřbívat své členy na zvláštním pohřebišti.

Na přelomu tisíciletí diskuzi oživili někteří archeologové, kteří zdůraznili zaprvé chronologickou neurčitost nálezů, umožňující dataci pohřbů do širokého intervalu v rámci celého středověku a raného novověku; zadruhé upozornili na nápadnou podobnost s pozdně středověkými a raně novověkými pohřby sociálně vyloučených osob jako byli lidé popravení, sebevrazi a tuláci; a za třetí respektovali výsledky starší antropologické analýzy, která řadila pohřbené spíše do vrcholného a pozdního středověku. V posledních 15 letech jsme tak mohli být svědky vyhrocené debaty mezi zastánci původní „vampyrické“ a nové „šibeniční“ hypotézy. Bulvární média tuto diskuzi přirozeně dodnes ignorují, stejně jako všechny odstíny jinak kultivovaně formulované „vampyrické“ interpretace, a tak se čas od času vynoří různé mrazivě hororové a senzační zprávy o „čelakovických upírech“.

Zvláštní a prostorově vydělené raně středověké kostrové pohřebiště s množstvím protivampyrických zásahů by znamenalo evropský unikát, nemající analogie. Nicméně, ani nová a pravděpodobně adekvátnější „šibeniční“ interpretace ani trochu nesnižuje význam čelákovického nálezu. Srovnatelně rozsáhlé pohřebiště sociálně vyloučených osob z období vrcholného a pozdního středověku totiž na území České republiky dosud neznáme a v rámci celé Evropy by jich šlo nalézt také jen několik. Cílem výstavy je proto poutavou formou upozornit jak na všechny možné interpretace příslušného archeologického výzkumu, tak na aktuální stav poznání. Součástí výstavy je rovněž prezentace moderně pojatého interdisciplinárního výzkumu a přiblížení jeho klíčových výsledků popularizační formou. Výstava se uskutečňuje zaprvé ve spolupráci s Centrem medievistických studií při Akademii věd České republiky a Univerzitě Karlově v Praze, a zadruhé s Katedrou antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty UK v Praze, samozřejmě za klíčové finanční podpory města Čelákovice. Spolu se všemi těmito partnery proto ještě jednou srdečně zveme do Městského muzea v Čelákovicích na dobrodružné poznávání vskutku mimořádně záhadné minulosti. Výstava bude doplněna o doprovodný program, o němž budeme informovat na našich webových stránkách. Můžeme ještě prozradit, že na zvídavé děti čeká netradiční průvodce a obyvatel muzea – netopýr Artur.