87. jour fixe Datum: 21. 2. 2019 Místo konání: CMS anotace V pořadí 87. jour fixe proběhne pod egidou Lenky Militké a Zdeňka Šámala, tématem setkání bude
Samosprávní předpisy statutární povahy byly pro středověké univerzity základními pravidly vnitřní organizace a v případě fakult i závaznými směrnicemi pro výuku, zkoušky a udílení akademických titulů.
Činnost korektora kléru, jehož poprvé ustanovil arcibiskup Arnošt z Pardubic (1343–1364), se od jednorázových pověření postupně přeměnila ve stálý úřad trestního soudce nad duchovenstvem, jenž zahrnul některé z pravomocí arcijáhnů.
Rukopis knihovny Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze D 82 je patrně nejcennějším a nejreprezentativnějším dodnes zachovaným rukopisným souborem spisů jednoho z nejvýznamnějších českých středověkých myslitelů, Petra Chelčického (* kolem 1380 – + před 1460). Mimo jiné přináší jediné známé znění spisů, které mají pro pochopení a ocenění Petrova díla význam naprosto zásadní, jako je traktát O boji duchovním či O trojiem lidu řeč; je zde také dochován jediný rukopisný záznam Sítě víry, byť v pouhém zlomku, a například i jediný známý text Zpráv o svátostech, Petrova vůbec nejsystematičtějšího výkladu z oblasti sakramentální teologie. Edice tohoto rukopisu je součástí souborného vydání Chelčického spisů a představuje jeho čtvrtý svazek. Lze v něm najít texty 15 pojednání tohoto středověkého myslitele, z nichž několik je zde vydáváno vůbec poprvé. Edice vybavená dvojím poznámkovým aparátem, dvěma rejstříky a rovněž doprovozená odborným komentářem přináší zejména přesnější obraz literárního odkazu a myšlení jednoho z nejsvéráznějších představitelů husitské revoluce a českého reformního hnutí první poloviny 15. století, jehož díla dodnes poutají zájem nejen odborné veřejnosti a jsou překládána i do cizích jazyků.
Publikoval Historický ústav v řadě vydávané CMS.
V pořadí již třetí svazek kritického vydání spisů Petra Chelčického přináší texty devíti pojednání tohoto významného husitského myslitele, které jsou obsaženy v Olomouckém sborníku z konce 15. století. Nalezneme mezi nimi například apokalypticky laděnou Řeč o šelmě a obrazu jejiem, podávající mimořádně kritický obraz zkázy křesťanství na konci středověku a představující jednu z vrcholných prací Chelčického, Repliku proti Mikuláši Biskupcovi, jeden z nejvíce oceňovaných pramenů k dějinám raného táborství a zároveň Petrův nejdůležitější „autobiografický“ text, či Výklad na pašiji sv. Jana, opakovaně odborníky hodnocený jako vůbec „nejhlubší“ dílo Chelčického. Kniha obsahuje rovněž obsáhlou doprovodnou studii, dva rejstříky i další náležitosti.
Publikoval Historický ústav v řadě vydávané CMS.
Vědecká a dosud nejúplnější edice vrcholného díla Petra Chelčického a jednoho z nejpozoruhodnějších spisů české reformace. Součástí knihy je také obsáhlý úvod, v němž je v několika kapitolách postupně analyzován nejen obsah, ale i další aspekty Sieti viery, jako jsou například problémy kolem jejího názvu, otázky přesnější datace jejího vzniku, historie recepce tohoto Petrova spisu atd. Pro dokreslení této recepce jsou ostatně připojeny též ediční přílohy, v nichž je publikováno několik drobnějších textů převážně ze 16. století. Závěrečné oddíly svazku pak přinášejí obsáhlé rejstříky i seznam použité literatury.
Publikoval Historický ústav v řadě vydávané CMS.
Die Universität Prag zählte bald nach ihrer Gründung (1348) zu den bedeutendsten Bildungseinrichtungen Europas mit intensiven kulturellen und wissenschaftlichen Kontakten zu den älteren (Paris, Oxford; Bologna) und jüngeren (Wien, Heidelberg) Universitäten. Von diesen Kontakten profitierten in hohem Maße die Bibliotheken der einzelnen Prager Kollegien, die den dort tätigen Gelehrten eine Tätigkeit auf höchstem Niveau ermöglichten. Die hier edierten Bibliothekskataloge vermitteln einen Begriff davon, auf welcher Grundlage sich die Lehrtätigkeit eine Jan Hus – um, nur einen Namen zu nennen – entwickeln konnte.
Das umfangreichste lateinische Werk von Jan Hus, die Predigtsammlung „Postilla Adumbrata“, wird hier mit neuen Nachweisen vorgelegt, die außer den schon bekannten historischen Nachrichten ein neues Licht auf Hussens Arbeitsweise werfen. Zugleich wird der Name von Bohumil Ryba (1900-1980) rehabilitiert, der aus politischen Gründen bei der Erstausgabe 1975 unterdrückt wurde.
Die Postille Dicta de tempore wurde in der umfangreichen hussitischen Fachliteratur nur selten erwähnt, obwohl schon 1915 über das Manuskript berichtet und dann dieses Werk im Verzeichnis der lateinischen Schriften von Mag. Johannes Hus angeführt wurde. Die Postille entstand etwa im Jahr 1408 und enthält 65 Predigten für die Sonntagsevangelien des ganzen Jahres und für einige Christus- und andere -festtage. Sie wurde nicht nur für ein konkretes Jahr bestimmt, sondern war als ewige Postille gedacht.
Mehr als die Entstehungszeit des Werkes ist die Person seines Verfassers umstritten. Zu den Zweifeln über Hussens Autorschaft der Postille Dicta de tempore zählen der allgemein kompilative Charakter des Werkes, seine stilistische und in der Ausdrucksweise vorkommende Uneinheitlicheit, die die Anwendung von mehreren Quellen mit sich bringt. Die Postille beinhaltet zwei ganze von Johannes Hus verfasste Texte und mehrere Zitaten, Motiven oder Teilen von Auslegungen aus den unstrittig Hus’schen Predigtsammlungen, zeigt jedoch besonders umfangreiche und bei Hus sonst nicht belegte Einstimmigkeiten mit der Postilla studentium seines Vorgängers Konrad von Waldhauser.
Der Autor musste ein gebildeter und belesener Mensch sein, wohl jemand, der zum Umkreis von Johannes Hus gehörte und auch dem Universitätsmilieu nahestand. Dicta de tempore wurde zielbewusst als eine literarische Postille geschaffen, wohl von einem Autor, der verschiedene Quellen (J. Hus, K. Waldhauser, J. Wyclif u.a.) nutzte, um ein neues Gesamtwerk zu bilden.