CZ

Přední český husitolog ve své nové knize pátrá po zvláštnostech českého 15. století, které představují především husitství a jeho rezonace v následujících letech. Úporný boj kalicha s křížem, dvojí víra, náboženská táborská republika, myšlenka volitelné monarchie a reforma církve, to jsou jevy, které se objevovaly jako reprezentanti doby. Šmahel nahlíží do ideových záměrů husitství a jeho odnoží a snaží se příblížit ke skutečnému dopadu jeho myšlenek. Bylo opravdu předstupněm demokracie a náboženské tolerance?

Reprezentativní soubor dvaceti pěti vnitřně provázaných úvah, studií a esejů předního českého historika, proslaveného jak syntetickou a monumentální čtyřsvazkovou Husitskou revolucí, tak knihou Idea národa v husitských Čechách, pojednávající o středověkém nacionalismu. Pětadvacet Šmahelových textů patří k tomu nejlepšímu, co česká medievalistika během posledních třiceti let představila. K řadě témat představují fakticky jediný příspěvek české historiografie: pohřby českých králů, gramotnost venkovských vrstev, prostitutky a farářské konkubíny, vztah mezi textem a obrazem, náboženská tolerance, husitství a humanismus apod. Kniha od středověku k renesanci odráží v našem prostředí výjimečný interdisciplinární přístup, v němž se odrážejí poznatky historie, kunsthistorie, antropologie i archeologie.

Esejisticky pojatá kolektivní práce českých medievalistů, jejíž ústřední postavou je člověk českého středověku. Ve dvaceti kapitolách se zde čtenář zevrubně seznámí se specifickým způsobem myšlení a jednání nejcharakterističtějších reprezentantů středověké společnosti (vesničan, měšťan, diplomat, rytíř, právník, lékař, kronikář, poutník, venkovský farář, prelát, heretik apod.). Kniha je doplněna bohatým obrazovým materiálem, jenž dodává jednotlivým sociálním typům středověkých Čechů skutečně plastický obraz.

Historia de Expeditione Friderici Imperatoris se měla stát jakousi oficiální kronikou výpravy císaře Fridricha do svaté země. Text je nepochybně původní, napsaný nejpozději v roce 1200 (s velkou pravděpodobností dřív). Jeho autorství je ale problematické. Je spojován se jménem klerika Ansberta, jež je v rukopisu připsáno pozdější rukou. Není proto jisté, zda označuje autora, nebo spíš pozdějšího redaktora díla. Samotný autor, jak lze soudit pouze z textu kroniky, se výpravy osobně účastnil a vrátil se z ní brzy po císařově smrti. Po návratu začal zpracovávat své zápisky v kroniku, která se pak dočkala několika dalších redakcí a byla obohacena o informace o pozdějších událostech ve Svaté zemi. Předpokládá se, že autor měl blízko k českému prostředí. Vzhledem k vysoké informovanosti patřil nejspíš k nejbližšímu panovníkovu okolí, snad působil jako člen císařova sekretariátu. Oficiálnost kroniky je patrná jak z toho, že obsahuje řadu důležitých dopisů vyměněných mezi Fridrichem a významnými osobnostmi doby, tak i z extrémně příznivého tónu vůči císaři.